Žijeme v době bezprecedentního alertingu. Otevřete LinkedIn, firemní strategie nebo média a všude bliká stejná kontrolka: AI.

Společnost se ocitla ve stavu totální mobilizace. Školy přepisují osnovy, management investuje miliony do reskillingu a všichni si opakujeme novou mantru: „Kdo se nenaučí krotit stroj, stane se irelevantním.“. Je to honba za efektivitou, pokrokem a novými superschopnostmi.

A teď se rozhlédněme podruhé. Kde je stejná vášeň, stejný tlak a stejná mobilizace pro kybernetickou bezpečnost?

Zatímco kvůli AI jsme ochotni měnit myšlení celé společnosti, v bezpečnosti stále pohodlně doufáme, že to za nás vyřeší „nějaký antivirus“ nebo IT oddělení. Tato disproporce není jen nelogická. Je nebezpečná.

Když mluvíme o AI, správně zdůrazňujeme, že nejde o to nechat stroj pracovat bez dozoru. Učíme lidi promptovat, myslet kriticky a rozpoznat, kdy umělá inteligence halucinuje.

Ale moment – není to náhodou přesný popis toho, jak by měl člověk fungovat v digitálním světě obecně?

Paradoxem dnešní doby je, že stejné dovednosti, které u AI oslavujeme jako „skill budoucnosti“, u bezpečnosti ignorujeme a zpravidla ve firmách shazujeme jako „otravné povinné školení“. Pojďme si je položit vedle sebe:

  • Kritické myšlení
    • U AI: „Je tento vygenerovaný text fakticky správný, nebo si stroj vymýšlí?“
    • U bezpečnosti: „Je tento e-mail skutečně od šéfa, nebo jde o podvrh?“
  • Imaginace a předvídavost
    • U AI: „Jak kreativně zadat příkaz pro nejlepší výsledek?“
    • U bezpečnosti: „Jak by mohl útočník zneužít fotku z dovolené, kterou právě veřejně sdílím?“
  • Emoční inteligence
    • U AI: „Jak formulovat zadání, aby výstup působil lidsky?“
    • U bezpečnosti: „Proč ve mně tento e-mail vyvolává paniku a nutí mě okamžitě kliknout? Nemanipuluje se mnou někdo?“

Je to tatáž sada dovedností. Tatáž digitální gramotnost. Přesto jednu stranu mince leštíme a druhou necháváme rezavět.

Tento paradox je o to absurdnější, když si uvědomíme, o co hrajeme.

AI je nástroj pokroku. Zvyšuje produktivitu, generuje nápady, automatizuje nudu. Když selžeme v adopci AI, budeme pomalejší než konkurence. Možná přijdeme o tržní podíl.

Ale když selžeme v kyberbezpečnosti? Firmy nebudou jen „pomalejší“, mohou zkrachovat kvůli úniku know-how či ztrátě důvěry klientů. Nemocnice přestanou operovat. Lidé přijdou o celoživotní úspory. AI mění, jak pracujeme. Kyberbezpečnost určuje, jestli vůbec budeme.

K čemu nám bude superinteligentní budoucnost, když v ní nebudeme v bezpečí? Je to jako koupit si Ferrari, ale nenamontovat do něj brzdy.

A pokud nás nepřesvědčí riziko existenční, možná přesvědčí to právní.

Často žijeme v iluzi, že technologický svět je divoký západ bez pravidel. Realita je ale jiná. Evropou i světem se žene legislativní smršť, která má jediný cíl: vnést do digitálního chaosu řád a bezpečí. A zde se ukazuje, že právo měří oběma oblastem stejně přísným metrem.

Z pohledu zákona a odpovědnosti statutárních orgánů (povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře) je totiž jedno, zda firma narazí, protože:

  1. Její AI systém porušil autorská práva nebo nelegálně zpracoval osobní data.
  2. Její zabezpečení selhalo a citlivá data unikla ven vinou nedbalosti.

Výsledek je totožný. Pokuty, poškozená reputace a přímá právní odpovědnost vedení. Předpisy a směrnice už nejsou jen byrokracií pro IT oddělení, ale strategickou nutností. Pokud dnes management řeší, jak zavést AI, musí jedním dechem řešit, jak zajistit soulad s předpisy a bezpečnost. Právo neuznává výmluvu „to udělal počítač“.

Nevoláme po zastavení AI revoluce. Voláme po rovnováze.

Skutečná digitální gramotnost 21. století není o tom vybrat si mezi AI a bezpečností. Je o pochopení, že jsou to dvě spojené nádoby. Dokud to nepochopíme, budeme digitálními barbary – sice vybavenými pokročilými nástroji, ale zranitelnými vůči těm nejzákladnějším trikům.

Musíme přestat vnímat bezpečnost a compliance jako technický problém softwaru a začít je brát jako problém lidského mindsetu.

Na každé školení promptování by mělo připadnout školení rozpoznávání manipulace. Na každou „AI-first“ strategii by měla dohlížet „Security-first“ kultura.

AI mění svět. Kyberbezpečnost ho zachraňuje. Je nejvyšší čas dát oběma stejnou váhu.

 – Štěpán Horák, manažer a auditor kyberbezpečnosti firem, zakladatel a CEO AttentID s.r.o.