Pokud jste už něco málo slyšeli o ESG a máte blízko ke korporátní zkušenosti, možná vám to zavání agendou, která se už leta zkrývá pod zkratkou CSR. Pojďme si dnes vysvětlit, jaký je mezi tím rozdíl.
Udělejme si pořádek ve zkratkách
CSR neboli corporate social responsibility je v současné době pojem, který reprezentuje aktivity, kterými se firmy snaží něco vracet společnosti i prostředí. Nejedná se o žádnou novinku. Velké firmy mají často i CSR oddělení, nebo minimálně zaměstnance, který má tuto agendu na starosti v rámci oddělení HR nebo interní komunikace.
Nicméně jedná se o dobrovolné aktivity, jejichž (ne)realizování vychází z vize společnosti, případně z tlaku okolí (zejména u firem s velkým dopadem na životní prostředí). Největší slabinou CSR však není dobrovolnost, ale neporovnatelnost dopadu jednotlivých aktivit u jednotlivých subjektů.
Cílem ESG je tuto největší slabinu odstranit. Zejména proto je a bude pro velké firmy povinné. Díky tomu se nejen nad udržitelnými tématy, ale i jejich SKUTEČNĚ SROVNATELNÝM dopadem budou muset zamyslet i ti, kdo doposud spoléhali na (polo)prázdná prohlášení, greenwashing, případně strkali před udržitelností hlavu do písku.
Jaký je rozdíl v praxi
Proto je pro mě CSR, coby společenská odpovědnost firem velkým krokem kupředu. Od jednotlivce k firmě. Často velké firmě, která z nejrůznějších důvodů začlenila CSR do svého podnikání. Je za ní kapitál a CRS bere jakou součást svého byznysu, tudíž vážně. Jenže je tu jenže…
Společenská odpovědnost je dost vágní pojem. Někdo si ji představuje jako důraz na to, aby se v jeho dodavatelském řetězci neobjevovaly firmy využívající dětskou nebo nucenou práci. Jiný pod stejný pojem řadí soustavné inovace vedoucí ke snižování spotřeby vody. Obě představy přitom jednoznačně splňují kritéria “společenské odpovědnosti firem”, tak jak si je představuji. Nicméně mají obě popsané činnosti stejný vliv? A na koho? Je důležitější snižovat spotřebu vody nebo zamezovat nucené práci?
Co se snažím říci je to, že obě opatření jsou jistě významná a důležitá, ale nesrovnatelná. A to už jen z logiky věci. A neporovnatelná s dalšími. A jejich dopad sám o sobě neměřitelný, neuchopitelný.
No a tady přichází na scénu ESG, které si neklade primárně za cíl rozšířit povinnosti reportingu (a další) na každého, kdo jde náhodou kolem, ale zavést určité standardy v reportingu tak, aby vykazované údaje byly srovnatelné. Aby byly v těch nejdůležitějších oblastech jasně definovány činnosti, které jsou prospěšné. Abychom se jako spotřebitelé dozvěděli, jestli omezování spotřeby vody v případě společnosti A má skutečně tak významný impakt, jako například zamezování nuceným pracem, ke kterému se zavázala společnost B. A abychom si pak mohli vybrat, kterou společnost svým nákupem podpoříme s ohledem na to, jaký dopad jí přijímaná opatření skutečně mají, ne pouze s ohledem na to, jak dobrý má marketing.
Alexandra Mára Paurová
Advokátka a certifikovaná manažerka udržitelnosti
Zakladatelka VIA IURIS
