Marek vede menší softwarovou firmu. Poslední rok se mu dařilo – přicházely nové zakázky, práce přibývalo a tým už přestal stíhat. Místo toho, aby Marek rozšiřoval počet zaměstnanců, rozhodl se posílit tým o externisty. Vzal si na pomoc několik zkušených lidí na IČO – grafika, programátora, marketingovou specialistku. Měl za to, že takhle to dnes dělá skoro každý. Sepsali jednoduché smlouvy, domluvili se jak bude spolupráce probíhat a jelo se dál.
Fungující spolupráce
„Nepotřebuju je mít na židli v kanceláři,“ říkal. „Hlavní je, že dodají, co mají.“ Každé pondělí ráno jim posílal přehled úkolů – kdo má co na starosti, co je priorita, co musí být hotové do pátku. „Je to takový start týdne,“ vysvětloval. „Ať mají přehled a věci odsýpají.“
S většinou z nich byl denně v kontaktu. „Jsme domluvení, že jsou přes den dostupní, kdyby něco hořelo. Zpráva, hovor, rychlý callek – klasika. Je to svižnější než čekat, až se někdo uráčí ozvat.“
Fakturace? Jednoduchá – stejná částka každý měsíc, vždycky kolem pětadvacátého. „Máme to zaběhlé. Oni ví, že ode mě mají stabilní zakázky, a já vím, kolik to bude stát.“
A protože šlo o dlouhodobější spolupráci, většina těch lidí pracovala hlavně pro něj. „Občas si něco bokem vezmou, ale jinak jsme jejich hlavní klient. A když potřebujeme něco řešit osobně, mají v kanceláři svůj stůl. Fungujeme jako tým.“
Kontrola, cože?
Všechno šlapalo, dokud nešel Marek jednou na oběd s kamarádem. Ten mu vyprávěl, že jeho firmu navštívila Inspekce práce a napařila jim několikamilionovou pokutu. Důvod? Švarcsystém. Kontrolorům z Inspektorátu práce se nelíbilo, že ve firmě Markova kamaráda byli externisti, kteří se chovali jako zaměstnanci.
Markovi zatrnulo. Čím víc mu kamarád popisoval, co jim inspektoři vytýkali, tím víc mu to připomínalo jeho vlastní praxi. Zadávání práce, pevná dostupnost, pravidelné faktury, dlouhodobá výhradní spolupráce… „Vždyť to máme stejně,“ došlo mu.
Po návratu do kanceláře už mu to nedalo spát. Začal se víc zajímat o to, co to vlastně švarcsystém je. Když narazil na informaci, že za něj může hrozit pokuta až deset milionů korun, bylo rozhodnuto. Nechtěl čekat, až mu někdo zaklepe na dveře. Chtěl vědět, na čem je – a když bude potřeba něco upravit, tak to radši udělat včas…
Možná se v tom poznáváte i vy. Možná máte pár externistů, se kterými to prostě „nějak funguje“. Funguje to ale podle zákona?
Máte spolupráci v pořádku?
Popsaný příběh se skutečně stal. Klientovi jsme pomohli nastavit spolupráci s IČaři ve firmě fakticky i právně správně a zanedlouho poté mu skutečně zaklepala na dveře kontrola z inspektorátu práce. Žádné pochybení však nenalezli. Nebýt oběda s kamarádem, Markovi z našeho příběhu by se tučná pokuta dost možná také nevyhnula. Není i u Vás právě teď nejvyšší čas ověřit, jestli i Vy máte spolupráci s IČaři v pořádku z pohledu zákona? Ozvěte se nám.
