Vyšlo v časopise Rodina 03/2024

Jsem advokátka a mimo jiné pro klienty řeším také otázky ochrany rodinného majetku a jeho kontinuálního předávání z generace na generaci. Příběh, který bych s vámi chtěla sdílet, je právě z tohoto soudku.
Kdybychom žili v ideálním světě, neměla bych o čem psát. Klienti by za advokátem přišli včas a vzniku toho kardinálního průšvihu by se společně zavčasu předešlo. A to v tomhle konkrétním případě navíc poměrně snadno. V ideálním světě bohužel nežijeme, a tak se z těch nejlepších úmyslů, které stály na samém začátku, vyklubal solidní danajský dar a také jeden z nejotřesnějších případů, který jsem kdy řešila.

Jak učitelka z Plzně k milionům přišla

Před pár lety se na mě obrátila úplně neznámá klientka, paní učitelka z Plzně. Oslovila mě s tím, že by zřejmě potřebovala zastoupit v dědickém řízení. Jednalo se o dědictví po jejím zemřelém dlouholetém životním partnerovi, který téhle mé klientce (bez jejího vědomí!) odkázal závětí veškerý svůj nezanedbatelný majetek.
Potud hezký příběh, že? Bohužel jenom na první pohled. Kdyby býval partner mé klientky věděl, co jí svým dobře míněným rozhodnutím způsobí, možná by raději nechal dědictví propadnout státu. I moje klientka se v průběhu let opakovaně vyjádřila tak, že měla snad to dědictví raději odmítnout. A to pozor, hovoříme zde o majetku v řádu desítek milionů. Ani k propadnutí majetku státu, ani k odmítání dědictví tahle záležitost přitom nikdy nemusela dojít. Stačilo úmysl odkázání majetku řešit zavčasu a dobře jej naplánovat.

Štěstí si za peníze nekoupíš

Součástí pozůstalosti byly jednak nemovitosti, jednak movité věci, dále nějaké finanční prostředky, ale hlavně firma a nemovitost, ve které sídlí. Ta se ovšem v posledních letech dostala do poměrně dezolátního stavu, protože partner mé klientky byl před svou smrtí delší dobu poměrně vážně nemocný. Nebyl už schopen se relevantně starat nejen o aktivity firmy, ale ani o její majetek. Klientka, která měla své zaměstnání na plný úvazek v Plzni, a přes týden tak vůbec nebydlela s partnerem v Praze, neměla ani o stavu firmy, ani o jejích dřívějších aktivitách či majetku žádný větší přehled. Sama také nikdy nepodnikala a neměla tedy vůbec představu, co to všechno obnáší.

Hned od počátku dědického řízení se začaly objevovat podezřelé osoby, které si pod různě (ne)věrohodnými záminkami činily nároky na pozůstalostní majetek. Tu se objevila pohledávka ve výši 20 milionů z jakési údajně uzavřené a dosud nesplněné obchodní smlouvy, tu se objevil několika milionový nárok na zaplacení odměny za péči o kočky zesnulého partnera. Následovalo několik trestních oznámení podaných na mou klientku s tím, že ukradla jakýsi majetek, který se měl údajně nacházet v budově firmy. Při té příležitosti se objevily i osobní útoky vůči mé klientce, kdy se podvodníci dokonce nezdráhali dojet do Plzně a čekat na mou klientku před školou, aby si „to s ní vyřídili“. Když dlouho nešla, začali se vyptávat žáků odcházejících ze školy, jestli tam paní učitelka ještě je. Když se nedočkali, alespoň volali na vedení školy, aby ho informovali, že škola zaměstnává učitelku, která páchá v Praze trestnou činnost, a že by ji tedy měli propustit.

Později následovaly nesčetné incidenty za účasti Policie ČR, kdy se řešily opakované útoky na majetek ve vlastnictví firmy, a to zejména vloupání do nemovitosti, její drancování a snahy o odcizení poměrně drahých výrobních strojů, které se v ní nacházely. Celá věc vygradovala v době, kdy bylo skončeno dědické řízení a klientka se rozhodla firmu zlikvidovat a ukončit její činnost. Následovalo uplatňování smyšlených pohledávek v řádu desítek milionů korun vůči likvidované společnosti, fyzická napadání, zcela účelové zahajování soudních sporů, podávání trestních oznámení.

Vše se zklidnilo až v době, kdy původci celého trápení mé klientky skončili ve vazbě v souvislosti s jinou závažnou trestnou činností. To však hovoříme o době, která nastala až dva roky po smrti partnera mé klientky. Po celou tu dobu jsme s klientkou téměř denodenně neřešily nic jiného než obranu proti neustávajícím útokům. Na smysluplné kroky směřující ke konsolidaci zděděného majetku a naložení s ním tak, aby klientce sloužil ke spokojenosti, prostě nezbýval prostor.

Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly

Zdá se vám to jako situace, která se opakuje maximálně jednou za deset let? Že vám se něco takhle strašného nemůže stát nebo je to aspoň vysoce nepravděpodobné? Myslela bych si totéž, pokud by to nebyl už několikátý případ až strašidelně podobného střihu, se kterým jsem se ve své praxi setkala. Jakmile začne jít o dědictví (a o peníze obecně), tak se lidi skutečně často začnou chovat naprosto šíleně.

Takže ve zkratce. Z jednoho dobře míněného rozhodnutí vedla celkem solidní cesta do pekla. Po ní se ale nemusí v podobných případech trmácet ten, kdo to bohulibé rozhodnutí učinil, nýbrž ten, komu mělo být ku prospěchu. Myslím si, že nakonec celé to martyrium, kterému dodnes bohužel není konec, moje klientka statečně snášela z větší části proto, že se cítila být vázána posledním přáním svého zemřelého partnera. Nechtěla ho prostě ve svých očích zklamat. Protože pokud by to bylo jen na ní, a pokud by na začátku věděla, čím vším si bude muset projít, raději by se toho jinak celkem pohádkového jmění vzdala.

Důležité je, že ona sama se rozhodla, že svým dětem žádné takové překvapení připravit nechce, a proto už teď spolu řešíme, jakým způsobem se svým majetkem naloží tak, aby na stáří zajistila sebe a aby po ní nakonec také zůstal právně čistý a chráněný majetek, který bude jednoho dne sloužit ke spokojenosti jejích dětí. Tohle svoje rozhodnutí i všechny kroky, které k jeho realizaci činí, také průběžně komunikuje se svými dětmi. Kdyby býval takový postup zvolil zavčasu její partner, mohlo být dnes vše o hodně růžovější.

Ponaučení na závěr

Majetek ve výši milionů dnes není pro značnou část populace nedosažitelný. Vezměte si, jakou hodnotu měly byty ve chvíli, kdy si je pořizovaly Husákovy děti a jakou mají dnes… Vše se však značně komplikuje ve chvíli, je-li součástí majetku více méně fungující firma. Stejně tak, jako by se měl podnikatel po celou dobu chovat k majetku firmy s péčí řádného hospodáře, měl by pečlivě naplánovat i kroky, které se vážou k době, kdy z aktivního řízení firmy odejde.

Na to vše je třeba myslet dříve, než se přiblíží důchodový věk. Nechci být škarohlíd, ale nikdo nežijeme věčně a nehody se dějí. Sebe před nimi na 100 % ochránit nedokážeme. Ve svých rukách však máme ochranu blízkých, jejich nervů a kontinuálního zajištění.

Stačí tři kroky:

• Vytvořte plán fungování firmy po vašem odchodu
• Proberte ho se všemi, kdo v něm figurují a dojděte shody
• Vezměte si na pomoc advokáta, který zajistí, že váš plán nebude napadnutelný

Alexandra Mára Paurová, advokátka podnikatelů