“Jako jo, idea hezká, ale mně celej ten humbuk kolem toho ESG přijde zase jenom jako další vymývání mozků a natírání všeho možnýho na zeleno…”
Poměrně častý názor na věc. A to (pro mě trochu překvapivě) i od lidí, pro které je udržitelnost a udržitelný rozvoj a růst životním stylem už mnoho (desítek?) let. Od majitelů firem, které už dlouhé roky vyrábí své výrobky tak, aby vydržely a zákazník je nemusel po záruční době vyhodit a kupovat nové. Kterým záleží na tom, v jakých podmínkách u nich a jejich partnerů pracují zaměstnanci. Hlídají, jak se nakládá s odpady produkovanými při jejich činnosti a hledají cesty, jak co nejvíc takového odpadu využít při další výrobě. Šetří vodou, elektřinou, a vůbec svou firmu řídí tak, aby ji mohli s klidným svědomím jednoho dne předat (třeba) svým dětem. Tedy zodpovědně.
Jejich častým argumentem je, že oni pro tu udržitelnost fakt něco dělají a investují do toho nejen peníze, ale i čas. Pak přijde konkurence, nalepí na svůj výrobek naprosto nesmyslně nějakou zelenou žábu a prodává ho za dvojnásobek.
No a tady jsme u jádra pudla. Naprosto chápu tu frustraci a i obavu, že ESG reporting je jenom dalším natíráním na zeleno a že se jedná jen o další nástroj, jak podnikatelům komplikovat život. Konec konců se na nás tahle zkratka v poslední době valí ze všech stran v nejrůznějších souvislostech čím dál tím častěji.
ESG je všechno, jen ne greenwashing
Podle mě to je ale přesně naopak. ESG reporting by měl pomoci greenwashing omezit či ideálně úplně eliminovat. Zavedení jednotných pravidel stanovících kdo, co a hlavně jak bude reportovat totiž znamená, že data budou daleko více porovnatelná, transparentní a ověřitelná. Právě takové pak budou podmínky pro to, aby kdokoliv označoval své produkty nebo služby jako zelené či udržitelné. Směrnice upravující podmínky uvádění tzv. green claims je sice teprve v přípravě, ale transparentnost a doložitelnost tvrzení v ní budou jako podmínky obsaženy zcela určitě.
Proto mimo jiné vidím obrovskou příležitost i v dobrovolném reportingu. Povinný jej totiž budou mít v zásadě jen velcí hráči, kteří tak ale budou mít (v důsledku plnění této povinnosti) k dispozici právě ta data, která budou potřebovat za účelem označování svých výrobků jako udržitelných. A právě na tato svá data budou moci odkazovat při dokládání svých tvrzení.
Firmy, které reportovat nebudou, pak logicky nebudou mít ani tato data, kterými by mohla zdůvodnit svá případná tvrzení o tom, že jejich výrobek je také “zelený”. Bude-li současně platit nedávno společností VISA zmapovaný stav, a to konkrétně, že cca 50% spotřebitelů si je již dnes ochotno připlatit za “zelené” varianty produktu, bude dobrovolný reporting zcela jistě konkurenční výhodou. A to nemluvím o dodavatelských řetězcích…
Alexandra Mára Paurová
Advokátka a certifikovaná manažerka udržitelnosti
Zakladatelka VIA IURIS
